Za tuto dobu (1997 – 2009) jsem jezdil a provozoval (nikoliv četl, nebo byl svezen) 1.4 BOXER ve voze AR 33 IMOLA, 2.0TS 8V v AR 164, 2.0V6 AR v 164, 1.7 8V v AR SPRINT, 2.5V6 24V v AR 156, 3.0V6 v 24V AR166, 2.4 JTD v AR 166, 2.0 TS 16V v AR156, 3.2 V6 24V v AR 156GTA SW, 2.0 8V karb v AR 75, 1.6 8V karb v AR SPIDER 115, 3.0V6 12V v AR75 – jak 136, tak i 141 kW.

Dospěl jsem k poměrně drahému poznání, že není větší radosti z utracených peněz za benzín než těch, které prošly přes spalovací prostor motoru V6.

Většina lidí, která někdy viděla Alfistu, jenž kontroloval hladinu oleje u těchto motorů, nebo jen tak doplňoval kapalinu do ostřikovače na veřejném místě, si pomyslel něco nelichotivého či škodolibého – porucha, problémy? Ale jen do chvíle, než se jejich zraku dotknul odlesk chromovaného kolena sání. Toto působí na správné muže jako podvazkový pás na noze krásné ženy. Ačkoliv to doma nemá nebo nesmí mít, chce se alespoň pohledem pomazlit a jen na chvíli potěšit mysl zjevením něčeho kouzelného, jako se nachází pod kapotou vozů ALFA ROMEO s motory V6.

Je to radost pohledět, jak dává pyšně na odiv svoji krásu a zároveň surovost litého hliníku v kombinaci s nádhernými koleny sání, slast zaslechnout mechanický orchestr 6 pístů, hromady ventilů a dalších mechanických udělátek v jedinečném motoru V6.

Radostně se pohroužím do zvukového projevu, s nímž se tento motor rozbíhá, jak syčí sání a burácí výfuk, jak se líně převaluje při volnoběhu, nebo jak motor vyje před zásahem omezovače v otáčkách, které mu konstruktér surově vyznačil.

Těžce se to popisuje někomu, kdo to nikdy neslyšel, nebo neviděl.

O pocitech z jízdy s těmito V6 motory se raději nebudu rozepisovat, široký úsměv ve tváři po projížďce nebo delším výletu hovoří za vše. A radost sdílená na srazu s podobně postiženými kolegy je mnohonásobně umocněna atmosférou a jedinečnými prožitky s tím souvisejícími.

Toť jako úvod k tomu, na čem pracuji, a to historii motorů V6.

Zdraví Marek

P.S. Doping ve formě pochutin či pitiva ( Izabella může být) uvítám, alespoň bude motivace k brzkému dokončení článku..

Link diskuze zde.

více fotografií: http://www.squadramoravia.com/GTV/index.htm

Těšili jsme se na to, že bude pršet a M3kám dáme konečně na frak, nic méně počasí nám nevyšlo. Už večer před závodem jsme věděli, že se pojede na suchu. Nejslabší z M3jek má cca o 120 k víc , to znamená, že výkonem naší Alfy je nedostaneme. Takže strategie závodu byla u nás jasně dána. Jedeme ve dvou marti Schmitt a moje maličkost, stavět jenom na tankování, střídání. Pravidelnou jízdou bez zbytečných výletů mimo trat a zastávek máme šanci na slušný výsledek. všechno je jako vždy svědomitě připraveno tak zbývá jen vyrazit a nezastavovat.

Na startu jsme byli vylosováni na konci naší divize, tak nebyl důvod se obávat, že nás nějaká rychlá M3 ze zadu setřelí a naopak pomalí nás nebudou brzdit.

Letmý start je tady a 9 hodin před námi. Závod odstartoval Martin. Rychlou,ale rozvážnou jízdou si držel pozici danou losováním. Auto na první pohled jelo jak má.

První hodinu Martin jezdil velice pravidelně bez sebemenších problémů. Časy na kolo se pohybovali okolo 2:03 +- 1s.

První vážnější havárka. BMW M3 v pasáži za boxy šlo do svodidel a na trať nastoupil SC. Cca 10 min jízdy za SC.

SC mizí v boxech a závod pokračuje dál. Po jednom kole Martin zajíždí nečekaně do boxů bez jakéhokoliv varování. Co se sakra děje ? Honí se nám v hlavách.
Je tady a my koukáme co se děje. Martin hlásí, že nás někdo trefil na zadní kolo, neví ani kdo a že to strašně kope. po bližším ohledání zjištujeme, že chybí kus ráfku. Hořčík je křehký a kus ho prostě ulítl. I přes chybějící kus ráfku tlak v pneumatice na štěstí držel tak nebyl problém s dojetím do boxů.
Rychle zvednou a měníme oba zadky.

První nežádoucí zdržení asi 5 kol , pokračujeme dál a propadáme se na 17 místo celkově a na 12 v naší divizi skoro na konec.
Jediné štěstí, že náprava není hnutá a můžeme pokračovat.
Další hodina pravidelné jízdy.

Po dvou hodinách dvaceti minutách první tankování a střídání . Bez zbytečné prodlevy dostávám od Martina informace, že auto funguje jak má, tak nasedám a pokračujeme dál.
Po hodině další SC. bylo třeba uklidit jednoho francouze.

SC zase mizí v boxech a pokračujeme. Hned co se to zase rozjelo z motoru se začíná ozývat morzeovka. Nezbývá než zase navštívit boxy. kapota dolů a pár šikovných hmatů mechanika Martina a znovu vyrážím na trat. Ztráta dalších dvou kol, nedá se nic dělat. Pokračujeme dál. 5 hodin máme za sebou a čeká nás další tankování a střídání.

Do auta zase sedá Martin , měníme zadní kola. Po výjezdu z boxů jsme na 7. místě v naší divizi se ztrátou 5 kol na prvního. Po pár kolech se zase dostává do správného rytmu, auto je v pořádku a funguje jako po startu.
Po necelých šesti hodinách na trat vyjíždí zase SC. V řadě aut jedoucích za Sc Martin chybí. něco se děje. V boxu zavládá nervozita. Po chvíli Martin přijíždí zadem do boxů a v momentě kdy ho uvidíme ze zadu,olej všude, Martin na nás že prý to nebrzdí. Zajíždíme do boxů. Po sundání zadní kapoty přichází nepříjemné zjištění. Jeden brzdič na převodovce chybí. Do diferáku je prakticky vidět a je jasné, že končíme.

Po necelých šesti hodinách nezbývá než konstatovat, že končíme. Nezbývá než sbalit a vyrazit směr Brno.

Letošní sezona pro nás skončila trošku smolně, ale tak to prostě je. Vytrvalostní závody nejsou kopce, nebo sprint. Co není přivařeno je povoleno.

Nebýt této závady auto šlapalo ja Švýcarský hodinky. Zima uteče jako voda a na novou sezonu to hodláme posunout zase o kus vpřed. M3ky porážet musíme i na trati nejen v boxech.

Odkaz na pěkné video. autore je Jura z Manerova

Jinak všechny fotky z těchto závodů najdete na:

http://drpicovin.rajce.idnes.cz/9H_Le_Most_2008/

Označení „závodní“ snad ani nepatří do uvozovek, protože na rozdíl od všech jiných srazů je ARC Cup opravdu z 99% zaměřený na „rychlost, rychlost a zase jednou rychlost“ (jak s oblibou říká hlavní organizátor Venca Kameník).  Čtěte dále…

Že tuhle akci berou Alfisté vážně potvrzuje i standardně vysoká účast, letos přijelo cca 70 vozů AR. Složení účastníků tak nějak odpovídá tomu, co běžně potkáváme na českých silnicích – nejsilněji byly zastoupeny modely 156 a 147 a slušně se nám rozrůstá počet nových GTček.

Také Alfy z ranějších 90.let stále jezdí ve velkém počtu, takže řadu 164/155/146/GTV jsme také měli kompletně zastoupenou. Kluci s těmito staršími auty si zaslouží velké uznání, protože všichni přijeli s auty v krásném stavu a je vidět, že se o ně fakt starají. To samé se dá říct i o několika Alfách 33, i tyhle auta přivezli jejich majitelé ve výborné kondici.

Klasické Alfy zastoupilo několik kusů modelu 75 a jedno skvostné GT1750. Bohužel z aktuální produkce byla kromě GTček k vidění pouze jedna nádherná Brera a jinak kromě jedné „promo“ 159 nic. Tak snad příště…

Kromě Alfy Romeo byl ARC Cup poprvé otevřený i pro jiné italské značky. Obavy, že tuto alfáckou akci zaplaví desítky podmotorovaných Fiatů Punto se ukázaly jako liché, auta jiných značek celý Cup zpestřila.
Kromě dvou Lancií Delta a jednoho Fiatu Coupe (s řidičkou za volantem ) poutalo největší pozornost několik vozů Maserati, které kromě klasických „hranatých“ tvarů předvedli své výkony i na trati a při jízdě kupátka typ „222“ někteří diváci jen nevěřícně kroutili hlavou….

Trať samotného závodu si můžete prohlídnout z „on-board“ kamery umístěné ve voze nakonec nejrychlejší Alfy (http://www.youtube.com/watch?v=kuUAxkdKO-Y)

Článek zaslal KUBAS, kterému tímto velice děkuji.